| |
Šifra s mapkou tak jak ji bludiči našli |
|
|
|
|
 |
 |
| šifra |
tabulka s mapkou |
| kolečka je nutno na papír vytisknout barevně jak to měli bludiči, při černobílém tisku některá kolečka splývají |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pro mne toto byla šifra, kterou jsem dokončoval jako poslední sic jsem měl prvotní představu šíleného soukolí rozpracovanou tři čtvrtě roku. Ona mechanika pod fyziku taky spadá, ale pořád se mi to nezdálo ono, tak jsem na ni tolik nechvátal. Třeba přijde lepší nápad, který by se k fyzice více hodil. Nepřišel. Byly sice návrhy na nějaké počítání se vzorečky, ale Mravenec to v závěru rozřešil, že se mu více líbí myšlenka šíleného soukolí. Moje inspirace soukolí vycházela z večerníčku o Rákosníčkovi, kde v jednom dílu bylo soukolí stroje na výrobu deště, krup, blesků a hromů. Nádhera. Ale pořád mi chyběla pointa co s výsledkem.
Příležitostně už v průběhu podzimu jsem naskenoval všeliká kolečka ze stavebnice Merkur, Variant a na webu dohledal všeliké obrázky soukolí, ale vzhledem k časovej tísni, kdy jsem za ostatní musel řešit jiné věci k Bloudění pořád na Fyziku nezbýval čas. Ale předmět Fyzika musí být, protože to určitě byl u většiny bludičů oblíbený předmět a Andyho poznámka (když se odkleplo, že u šifer budeme připisovat co je příště čeká za předmět), že při přečtení odkazu „příští hodina Fyzika“ se polovině bludičů při vzpomínce na tento předmět orosí čelo, se mi navýsost líbila.
Ve frcu se nakonec řešilo co s výsledkem - poslední kolečko se mohlo točit jen doprava nebo doleva. Dát tam nějakou závoru a nechat výsledek příští kontroly na dvou bodech? To se zdálo moc jednoduché, ale nakonec nikoho nic nenapadlo, tak se prostě začalo počítat s dvouma bodama a mapka k této kontrole se navrhla jako úzká nudle - cíl západ či východ. Čili řešení padesát na padesát, což se mi moc nelíbilo. Anebo byl ještě nápad s odpočítáváním počtů zubů při otočení prvního kolečka, což jsem si nedokázal představit jak to vyrobit.
Naskenovaná kolečka z Merkuru a Variantu (určitě jste poznali svoje oblíbené stavebnice z mládí) a převody (fotky stažené z webu) jsem v korelu vyřezal, abych je mohl bez problému překrývat. Pro grafickou preciznost jsem naskenoval i motouz, šroubovák (hřídele), kličku od flašinetu (kazeťáku použitém na Zlaté horečce) a jal se vše skládat dohromady. Šnekový převod jsem nakonec použil jen jednou, protože se jednalo o statický obrázek a více si s tím vyhrávat nebyl čas. Ale těch naskenovaných koleček jsem až tak zase neměl, takže jsem si je musel vyrobit v Corel Draw. Pár hodin jsem s kolečkama laboroval kvůli velikosti koleček a velikosti zubů. Bylo potřeba, aby zuby zapadaly do sebe jinak se polovina bludičů ozve, že to bylo nejednoznačný. Nakonec jsem si v korelu udělal několik velikostních sad koleček se stejnou velikostí zubů a mohl jsem začít dál bastlit převody.
Aby to nebylo zase tak přímočarý, napadlo mne udělat několik větví (byť slepých) převodů. V sestavování převodů mne zastavila až velikost papíru A4. Při prvním pohledu to byl krásný zmatek koleček, což bylo OK a doopravdy mi to připomnělo Rákosníčkův stroj na počasí.
Jistě, musel jsem se s tím hned pochlubit Špulce a ta v ten moment přišla na nápad na těch nedodělaných koncích udělat budíky, ciferníky, který ukáží na nějakou hodnotu. Super nápad na zakončení převodů, jenže to ukázání na nějakou hodnotu mi nesedělo.
Ráno moudřejší večera prokázalo opět svoji platnost a další nápad přišel sám. Vždyť na budících stačí, že hodnota stoupá či klesá, a když takto nechám tři ciferníky mám hned osm možností - klasická binární soustava. Nejideálnější co může být. Převody jsem tedy doladil a k šifře dodělal i zadní stranu možných výsledků s textem a mapkou. Jenže mne pak dodatečně napadlo, že vzhledem k budíkům „vzdálenost k cíli“, „energie bludiče“ a „nálada bludiče“ mohu převody upravit tak, aby provokativně podle pravdy na budíkách vzdálenost k cíli stoupala (vzdušnou čarou se doopravdy bludiči od cíle vzdalovali) a energie s náladou na budíkách klesala. A urgentně jsem to odeslal k organizátorskýmu luštění a Špulce jsem to vytiskl. Jenže chybička se vloudila. Špulka se mne taktně zeptala jestli jsme měnili pozici další kontroly, že to vychází někam jinam. Překontroloval jsem to a praštil jsem se do kebule, protože jsem k luštění rozeslal starou verzi převodů a novou verzi s tabulkou cílů. Moje chyba. Než jsem druhý den odeslal aktuální verzi s omluvou stačil šifru aktivně vyluštil Bedla s výsledkem - vše OK, šnekovej převod bez problému, dva ciferníky v pohodě a třetí už jsem neřešil, cíl je jasnej „U červenýho kříže“. Cíl takto vycházel doopravdy shodou okolností. Jenže jsem to pak Bedlovi musel odpálkovat v dalším mejlu (neskrývám tu tehdejší nasranost na Bedlu skrz jeho nicnedělání a poslední dva měsíce lajdácký hyperaktivity), kde jsem posílal správnou verzi koleček a s tím, že se v jednom ciferníku mýlil a díky tomu, že se vybodl na poslední ciferník ani nepřišel na tento potenciální průser. Naopak tu obecně musím pochválit Špulku za poctivé luštění všech verzí šifer, jinak by to na trase byl průser za průserem.
Ale díky tomuto Bedlovic přehmatu jsem došel k poznatku, a mohou se z tohoto poučit i možní následující novopečení organizátoři, že je potřeba vzájemná kontrola kvízů a hlavně všech nových verzí kvízů, která svádí dělat kontrolu halabala.
Bylo tu ještě jedno dilema. Současná šifra byla barevně pěkná, ale při černobílém tisku některá kolečka splývala. Chtěl jsem tedy ještě upravit barvy koleček, aby to bylo na ČB tisku v pohodě rozeznatelné, ale Špulka byla za ještě zneužít moji skorotchyni k výtisku čtyřiceti kousků A4 na barevnej lejzrovce. Nebránil jsem se.
Bohužel, tuto šifru skrz zkracování trasy o jednu kontrolu luštil asi málo kdo. Ale mám mlhavou informaci, že si ji přeci jen někteří svědomití bludiči z hecu udělali, tak snad ta práce s ní nepřišla vniveč. Pro bludiče chlopského pohlaví měla tato šifra být vůči bludičkám jakýsi revanš za hodinu Dějepisu:)
|
|
|
|
|
|
| |
Výsledek, způsob vyluštění šifry |
|
|
|
|
| Co je smyslem není potřeba vysvětlovat. Jak se otáčí ozubená kolečka, řemeničky si každý dokáže představit. Snad jen šnekové soukolí - to si lze představit jako klasický (pravotočivý) vrták, kde špony stoupají směrem nahoru. Jen si místo špon představit zoubky ozubeného kolečka, které jsou tlačeny vzhůru. |
| A co ukáží ručičky budíků? Nálada na budíku klesá, únava klesá, vzdálenost k cíli stoupá (vše podle pravdy - i vzdušná vzdálenost k cíli se bude cestou k poslední kontrole zvětšovat). Takže další kontrola je na "U červeného kříže", kde stála bývalá ves Vidovice zaniklá za švédských válek. |
|
|
|
|
|
|
|