Šifra Výpočetní technika

Výpočetní technika byla jedna z potenciálních předmětů do počtu. Prioritu měly klasické předměty čeština, matika, výtvarka, hudebka, fyzika, přírodopis, atd. Ale my jdeme s dobou, takže zařadit výpočetku do předmětů nebylo od věci. Svůj prvotní námět k tomuto předmětu jsem měl s ASCII tabulkou, kde bludiči budou mít řadu dejme tomu padesáti nul a jedniček a podle ASCII tabulky ji budou muset převést na písmena, která budou dávat text další kontroly. V jednoduchosti pro neajťáky je ASCII tabulka převodní tabulkou, kde každé písmenko abecedy má natvrdo přiřazeno číslo a čísla lze převést do binární soustavy nul a jedniček, s kterýma procesor v počítači umí pracovat. Samozřejmě by bludiči k šifře dostali patřičný výklad problematiky. V tomto jsem měl ještě další myšlenku s využitím CD nosičů, jako obraz vypálit nuly a jedničky na CD. Prostě, když se člověk podívá na odrazovou plochu vypálených CD vidí odkud kam je CD vypáleno. A existuje program, které pro reklamní účely dokáže na CD vypálit text, obrázek. Ale program jsem nesehnal, takže nic. Ostatně nápad mi byl hned v počátku myšlenky Andym a Bedlou (u ohně u seníku pod bývalou vesnicí Vidovice při druhém průzkumu trasy v říjnu) zamítnut, protože vzhledem k šifře by se jednalo jen o blbou vyhledávačku bez žádného dalšího kvízu. Byla to i moje chyba, protože sám jak jsem zjistil, člověk musí nejprve udělat nějaký nástřel a pak to předhodit ostatním. Pak je většinou nápad přijat plusově a přijdou i další nápady. Dobrá. Špulka mezi tím přišla s nápadem, který by i vyřešil další problém co udělat na kontrolu čtvrtého kilometru tratě. Že by papírová A4 byla popsána nulama a jedničkama. Nuly a jedničky by sami o sobě nic neznamenaly, ale na A4 by graficky zobrazovaly mašinku jedoucí po kolejích a u kolejí by byl patník s číslovkou 4. Byla by to spíše dedukční šifra než logická, ale hlavně jsem se bál, že by všichni začali na nuly a jedničky zkoušet morseovku. V rukávu jsem měl ještě jeden nápad. Na papírové A4 by byl napsán programový kód třeba v Céčku. Kdo je programování znalý určitě by začal procházet algoritmus a pro ně by výsledek programového kódu skončil v cyklu v nějakým textem „luštěte znovuuuuuuuu“. Programový kód by pak byl text psán malými písmeny a jen některá písmena by byla velká a ta by tvořila text odkazující na další kontrolu. Ale ono by to programátoři stejně hned prokoukli, protože normální programátor se při psaní kódu skrz přehlednost drží naučených konvencí, kde používat velká a malá písmena.
No, ale v této fázi než jsem svoje myšlenky stačil hodit na papír, protože jsem dělal jiné šifry, přišel Andy s nápadem použít klávesnici a poslal prvotní nástřel. Super, použít klávesnici vzhledem k hodině výpočetky jsem považoval za geniální nápad. S klávesnicí určitě každý přišel do kontaktu a Andyho prvotní nápad tkvěl v zpřeházených klávesách. No, sám jsem byl překvapen, ačkoliv na klávesnici ťukám osm a více hodin denně, že vzpomenout si na umístění kláves je celkem problém. V duchu jsem si musel představovat jak píši na klávesnici (prstoklad neovládám) a vylučovací metodou jsem klávesnici asi po dvaceti minutách dal dohromady. To samé Špulka. A Bedla se tradičně neozval. No, toto asi nebude možno použít. Když to bude luštit bludič povoláním popelář, který s počítačem nepřijde do styku, tak je v háji a bude to naše chyba. Minimálně by ke klávesnici musela být nějaká nápověda. Nápady byly: povinná zátěž klávesnice - mne to trochu nesedělo ke škole v přírodě; zátěž psací stroj - to by nikdo nebral; nebo v textu na zvadle podmínka pro vypracování životopisu J.A.K. na psacím stroji či klávesnici, aby si procvičili znalost rozmístění kláves - na to se většina lidí vybodne a efekt by stejně nebyl valný.
V průběhu prosince přišel s nápadem Mravenec, který byl v tom čase do organizátorství přibrán a jeho nápad to týdne poslal. Super. Prvních deset minut jsem bojoval s rozházeností kláves, pořád jsem hledal Andyho přeházené klávesy a v rozdílů kláves mi vyšel text “KÁ2”. Že by tím byla pověstná hora Ká dvojka? Mravenec v mejlu psal, že text je na mapě a tam jsem Ká dvojku nenašel a stejně mi to nějak nesedělo. Bylo nutno oprostit se od předešlých způsobů luštění Andyho verze šifry. Začal jsem uvažovat z jiného směru, text je určitě v písmenkách klávesnice a potřebuji pořadí, tedy číslice a pak přijít na způsob, směr odpočítávání. Nějaká nápověda od čeho odpočítávat není, takže odpočítávat od nějakého kraje. Jako první na to přišla Špulka a já následně po ní. To je bomba!!! Konečně šifra, která si je hodna pojmenování slova šifra. Byl jsem pro tuto šifru použít!!! Podmínku, že si organizátoři musí vlastní šifry vyluštit je splněna a moje časová podmínka do půl hodiny také. A obdobné šifry tohoto stylu byly už na Bloudění použity několikrát. Neviděl jsem tedy problém v použití. Následně byla šifra odeslána Šémovi, jakožto poslední schvalovací instanci. Šéma to prý měl za deset minut, ale trochu rozpačitě odpověděl, že mu to připomíná šifru u Oloví, kde to rozluštil on a tuším Alva. Už si, ale nevzpomínám, kdo v naší skupince na to tenkrát přišel. Vím, že jsme tam s iks skupinkama už kejsli čtyři hodiny se zacyklenejma nápadama. Pak se tam zjevil Seyček (tenkrát jsem ho neznal), sedl si ve stráni nad nás, vehementně pokuřoval a co si matně vzpomínám byla od něho rada, že jedno písmenko, u kterého jsme nevěděli jestli je tiskařská šmouha, má doopravdy význam. Tenkrát mne, a věřím, že nikoho ze skupinky, ani nenapadlo, že bychom měli na kontrolu nějak nadávat. Prostě by jsme nedošli. Bylo sice tenkrát na luštění fajné počasí, ale i kdyby nebylo tak nebyl důvod ke špatné náladě.
Ale zpátky k naší šifře. Připadalo mi to, že Šéma má dilema s použitelností, proto jsem následně nadhodil myšlenku na určité zjednodušení. Možná jsem tu myšlenku na zjednodušení v rychlosti špatně popsal, protože Šéma zpětně poslal souhlas s použitím šifry a jelikož on bude na trase v nejhorším případě bude udělovat nápovědu. Odklepnuto. Andy upravil klávesnici ohledně „KÁ2“, doladil k šifře text a kapku grafiky, překopal názvy kopců na mapce a mohlo to jít prohnat přes tiskárnu. Hotovo.
Andy, jakožto správný kantor výpočetky, na sraz před školou dotáhl klávesnici a myš. Bylo to jen image, ale zaslechl jsem připomínku, že někteří bludiči v tomto hledali při luštění souvislost. Nevím, sám jsem byl venku, ale tak strašné počasí určitě nebylo, abych se chytal takovéto zoufalé dedukce. Těžko dilemovat. Při nedělním čekání v cíli na bludiče pak někoho napadlo tuto klávesnici předat prvnímu bludiči, který šifru klávesnice rozluští. Andy tedy u ohně pomocí nože přeskládal klávesy jak byly na šifře. Jak jsme se posléze dozvěděli majitelem mohl být jen jeden bludič Větvička.