Šifra Vlastivěda

Tento předmět byl jaksi navíc. Od začátku jsem počítal s třinácti předměty z jednoho jednoduchého důvodu. Na vyrobeném vysvědčení bylo třináct předmětů, magická číslovka třináct se mi zamlouvala a třináct šifer měl Šemík na Ralském Bloudění.
Bedla, ale v půlce února přišel s dalším předmětem Vlastivědou a v mejlu poslal text šifry o kamarádech, kteří se snaží zorientovat. Nic proti předmětu vlastivěda, ale předmět vlastivěda jako taký jsme už odpískali, protože už byl hotov vlastivědě podobný předmět zeměpis. Taktéž princip šifry mi nepřipadl nijak světoborný, bez přemýšlení jsem měl výsledek do pár minut. Bedla za jeho Vlastivědu, ale bojoval dál. Text se dá rozkošatět, aby to nebylo tak okaté a naopak můžeme vypustit hodinu Fyziky, na které dle něho nebylo nic hotového. Čímž mne Bedla dojal snad už potřetí, protože vlastivěda v této fázi byla jen jednoduchý text v mejlu, zatímco předmět fyziky už byl dlouho odsouhlasen a hodně práce již bylo uděláno. Jen byla fyzika prostě nedodělaná, protože jsem za ostatní (myšleno hlavně Bedla) dodělával jiné věci.
Tenkrát jsem už vůči Bedlovi začínal mít totální averzi a hlavně mi už došla síla se s někým o něco přít, s někým se dohadovat, někoho uprošovat, někoho přesvědčovat a vymýšlet argumenty pro a proti. Kouknul jsem proto na mapku bloudění, kde mi ještě jedno místo kapku nesedělo. Z vrcholu Moravy směrem na Čertovy hrady by bludiči šli natvrdo přes vesnici po silnicích. Pokud by se kontrola udělala na náhodně potkaném hraničním mezníku z prvního průzkumu trasy bludiči by byly nuceni tyto vesnice obejít po lesích. Což bylo samozřejmě plus. Poslal jsem tedy Šémovi zda nemá problém s přidáním jedné kontroly, která by aspoň bludiče táhla mimo vesnice. Šéma odpověděl, že s tím problém nemá. Podle svých propočtů jsem věděl, že se dostáváme k hranici, kdy se do cíle do osmi hodin dostanou jen nej-bludiči. Šéma to odklepl, tak jsem to dál neřešil a od Bedlu jsem byl stále masírován, že šifry jsou lehké, tak ať to bludiči nemaj zadarmo!
Jiný zádrhel s mezníkem nastal při značení. Zjistili jsme, že náš mezník v reálu vůči mapě je na sousední lesní cestě. Znamenalo to tedy pro předešlou kontrolu Morava udělat nové mapky a někdo z nás si v dalších dnech musel udělat výlet na tento kopec. Volba byla jasně na Andym, který to tu má nejblíže. Andymu tedy patří dík. Více o se tomto rozepisuji v odkazu o průběhu příprav Bloudění.

Když už tedy Vlastivědu použijeme, chce to lepší přizpůsobení tématu, minimálně graficky. Bedla měl v textu jako cíle použity pohoří Krušňáky, Krkonoše, Šumavu a Beskydy. Jako první grafické přiblížení tématu mne napadlo udělat mapku ve tvaru naší vlasti. Tudíž jsem na webu hledal obrázek, z kterého by se dal vyříznout obrys republiky. Příhodný obrázek s obrysem jsem našel na mapce ČR s vyobrazenýma CHKO. S tímto přišel nápad změnit pohoří na CHKO, která nejsou až tak známá. Většina bludičů má sice chákáóčka prolezlý, a ti co nemaj všechny, tak to vylučovací metodou určitě daj. Odsouhlaseno. Bedla sice v ten čas pasoval šifru Vlastivědy na kontrolu Lavička, proto tam psal i o „tak blízko cíle“. V tu dobu, ale ještě nebyla domyšlena kontrola na třech křížích, která měla být rozdělena na tři části a vzdálenost mezi další kontrolou byla nejdelší mezikontrolová vzdálenost vůbec, a proto by z grafického hlediska pro mapku ČR byla vhodnější. Tyto souvislosti mne napadly při robení mapy k Vlastivědě, kde byl se dalo rozdělit mapu ČR na tři části - Čechy, Morava, Slezsko, jakožto tři kříže. Tím by se zabila jedna skoro nevyřešitelná věc. Bedlu sice dalo práci přesvědčit, protože on už měl představu, jak tři kamarádi sedí na lavičce a dilemují nad šifrou. Ale nakonec souhlasil.
Našel jsem nové mapky, z kterých jsem stáhl obrysy rozdělení Slezska, Moravy a Čech a výslednou mapku napasoval na tři kříže a Slavkovský les na naše hradiště, které se jmenuje Valy. Jenže CHKO jsou dosti velké oblasti a cíl kontroly bylo nutno vyznačit přesně. Nápad s křížky mi naopak na kopci Valy pomohl přesně vyznačit místo, kde se nejznatelnější val hradiště nachází a kde je možno si přečíst i další info o hradišti. Jinak by všichni bludiči mířili na vrcholek kopce, kde sice byla akropole hradiště, ale většina by ani nepoznala, že jsou na jednom z nejvýznamnějších hradišť u nás. Ostatně, kdy jsme se při značení s Bedlou a Andym vydrápali na kopec. Zarazilo mne, jakožto prostřední osobu, která se vydrápala na louku vrcholové plošiny, že Bedla jako první natvrdo míří na nejvyšší bod kopce a Andy, který stále nepřicházel, si pak vegetil na vrcholu kopce místo na valu. Pak ať mi někdo z nich tvrdí, že šifry a mapky kontrolovali, když od začátku nezjistili, že výsledný kříž není na vrcholu kopce!

Ještě jednu věc jsem chtěl zmínit. A to kříž, který byl pootočen. Pootáčel jsem ho z důvodů, aby byla vidět hráz rybníku, protože hráz jedna osa kříže zakrývala a tudíž by nebylo vidět, že se jedná o hráz. No, beru to jako názornou ukázku, co za drobný detail může dovést bludiče k zbloudění a jak rozdílné přemýšlení mezi bludiči může být.

Zpět, zase jsem odbočil. Dodělal jsem mapky, k jednotlivým křížům udělal krátké info. Hotovo. Jenže pak se Bedla přihnal se slovy „průser“. V textu šifry byla udána jedna významná směrová informace „na východ“. Byla to informace, kdy Bedla předpokládal umístění šifry na Lavičce a další kontrola měla být východně položená bývalá ves Vidovice. Ale po přemístění šifry na tři kříže se další kontrola najednou ocitla opačně na západě. Že si toho Bedla na poslední chvíli všiml, mu patří dík, jinak by to byl organizátorskej přehmat jak dělo.
Tož snad všechno. Šéma výslednou šifru odsouhlasil, co ostatně už měl dělat, když bylo za tři minuty dvanáct, prohnal jsem to přes tiskárnu. Hotovo.

Jen snad. Od Seyčka jsem slyšel, že si na třetím kříži vytáhl papír šifry, který neměl vytištěnou přední stranu. Nevím jestli to byl ten samý papír, o kterým se zmiňoval Hynek, ale pravděpodobně toto mohla být protější strana Seyčkova papíru. Toto byla jedna z posledních šifer, které jsem díky okolnostem tiskl narychlo, tudíž nebyl čas na poctivou kontrolu. Předchozí papíry šifer jsem kontroloval list po listu a rozdělování papírů do pytlíků kontrolovala Špulka. Při tisku Vlastivědy jsem se už hodně spoléhal na tiskárnu, že statickou elektřinou slepených papíru bude minimum a naše ruční kontrola už byla náhodná, takže se ani nedivím, že nám něco uniklo. Ale dotyční bludiči přišli na tiskařského šotka brzy, takže díky němu zoufale neluštili a nezašli si, jinak by nám toto opomenutí jen tak neprošlo.
Taktéž jsem zaslechl cosi o zoufalém hledání křížů. Předpokládám, ale že ti co šli nejbližší cestou od jeskyně, tak problém neměli. Narazili na první kříž u turistické stezky, který jim pak mohl být referenčním bodem pro druhý kříž. Druhý severní kříž mohl být zoufalejší, zejména pro noční hledače. Třetí nejdůležitější kříž musel na cípu lesa najít každý. Ale kdo se orientoval jinak, mohl mít problém. Ale od toho jsme na Bloudění, že.