Šifra Výtvarná výchova

Nápad takovouto šifru, která by se dala přiřadit k námětu školy, jsem už měl na Ralským bloudění. Nápad vycházel z klasických dětských časopisů, kde se podobné vybarvovačky vyskytovaly. K realizaci došlo až když jsem se s vyvrknutým kolenem vrátil domů z Bloudění po středohoří a jak jsem se z kuloárů dozvěděl k realizaci Bloudění se opět někdo hledal. Toto byla tuším první šifra, kterou jsem se školním námětem Bloudění Šémovi, jako hlavičce současnýho Bloudění, poslal. Myslím, že to byla dobrá a úspěšná přesvědčovací metoda.
Nápad šifry to byl myslím od začátku dobrej. Realizace, jak už to bývá, byla složitější. Bylo nutno sehnat nějaký šikovný obrázek. Bylo potřeba sehnat nějaký obrázek, kde jsou nakreslené jen reliéfy. Prostě obrázek z klasických omalovánek. A samozřejmě nějaký námět. V první řadě mne napadl Rumcajs, Řáholec, jeskyně, Jičín. To by bylo dobrý, prostě by šlo nějak udělat a do mapy zakreslit potenciální místa Řáholce, Jičína, jeskyně. Ale na webu jsme k Rumcajsovi a nakonec ani v papírnictvích Špulka (já jsem byl nechodící) žádné kloudné omalovánky nesehnala. Druhý den na webu Špulka hledala znovu a našla iks potenciálních nerumcajsovskejch obrázků, které by se pro náš záměr dalo použít. Do finále se dostaly tři obrázky:
1. Jeníček a Mařenkou prchající od perníkové chaloupky: by šlo pak udělat místa jako perníková chaloupka (by bludiči určitě perníkem nepohrdli) a pak snad udělat potenciální místa jako setkání s dřevorubcem, jahodovou pasekou, kde zbloudili, atd.
2. Obrázek Popelky navlíkající si střevíček. Tady měla Špulka nápad, že by se muselo poznat o jakou pohádkovou bytost se jedná. Např.: Sněhurka, Popelka, divoženka, trpajzlík, atd.
3. Obrázek z nějakejch křestanskejch stránek, kde se všecky zvířátka maj rádi a nesežerou se. By to šlo použít jako areál slonů, lvů, antilop, atd.

Všechny tři náměty by šli určitě použít, ale vzhledem k originálu obrázku se zoologická zahrada nejlíp hodila k dalšímu grafickému zpracování. Prostě byla jak z klasických omalovánek. Že se následně tato šifra použila v blízkosti zoologické zahrady ve Dvoře Králové je až další matoucí asociace. Prostě tento obrázek byl pro realizaci nejpříhodnější. Znamenalo to malý obrázek zvětšit aspoň na úroveň A4, vyhladit a hafokrát vytisknout, aby bylo co kazit. Pak jsem si vzal černou fixu a začal obrázek obkreslovat a rozdělovat na menší a menší části. Počmáraný obrázek jsem znovu naskenoval, vyretušoval, vyhladil, přidal číslíčka a zkontroloval na tiskárně, zda budou vůbec čitelný.
Kupodivu až při čmárání políček na obrázku přišel, myslím, geniální nápad udělat stouna na palmě. Původní nápad byl udělat šipku k nějakému zvířátku, která by byla viditelná až po vybarvení. Ale palma znamenala aspoň trochu dedukce a ta se mi, aby to byla trochu šifra, líbila. Jen jsem se obával u prvobludičů, zda to pro ně nebude (nemají stouny tak zažité) odrovnávající šifra. A jak jsem se zpětně dozvěděl byla. Bohužel nepomohla ani ukázka stounu na srazu na zádech saka ředitele. Možná jsem to měl více zdůraznit, aby si “co jsou na Bloudění poprvé” zapamatovali jak vypadá stoun. Ale prvobludiči nepičujou, nevolají a nevzdávají to, takže při troše štěstí potkali jiné bludiče ochotné poradit, chytli se stop či jinak se vrátili na trasu. Jsou to praví bludiči!. Druhé věci, které jsem se obával, bylo jedno políčko bez čísla. A to sloní kel bílé barvy. Ale dosud nemám žádnou odezvu, že by někdo šel do areálu slonů vůči této asociaci. Tak snad ne.
Jen, abych to dopověděl k vývoji šifry. Šifru jsem samozřejmě ostatním organizátorům (v tom čase Andy, Bedla) předhodil k luštění. Bylo to kladně přijato. Jen jsem tu pochopil, že následná nezávislá kontrola šifer je potřeba jak sůl, protože i když jsem obrázek několikrát visuelně kontroloval zda na nějakém políčku nechybí čísílko Andy, který sice obrázek vybarvoval na počítači, tu našel několik políček bez čísla.

Jejda, málem bych se nezmínil k palmě a opici, která sice patří až k další kontrole, ale vychází z této šifry. Prostě palmový háječek nemohl být jen stoun nakreslený na kontrole, sic na krásným skalisku, jen tak. A udělat palmu snad nebude takový problém. Původně jsem chtěl u kolegy v práci uzmout suché listy palmy, ale tolik suchých listů nebylo. A hlavně naše palma bude muset být z něčeho trvanlivějšího co vydrží všelikou slotu aspoň dva víkendy. Nejpříhodnější a nejlevnější se mi v tomto materiálu jevila překližka, kterou jsem za mlada zachraňoval z pálenišť čajových beden známé firmy Jemča Jemnice. Na překližku jsem načrtl lupen a vyřezaný kus listu jsem zkonzultoval s rodinkou zda jim to aspoň trochu připomíná palmu. Lupen byl kladně ohodnocen a další tři lupeny jsem udělal nakonec nastejno, zbrousil hrany a při optimálním seskupení listů jsem skrz všechny vrtnul dvě díry pro přitlučení palmy na kmínek soušky a čtyři boční díry pro prostrčení vázacího drátu k přimotání palmy k něčemu tyčoidnímu. Čítat se musí se vším, že. Taktéž jsem velikost listů palmy navrhoval tak, aby se vešly složené do báglu - co kdyby jsme při značení potkali nějakého vandráka, že. Listy jsem samozřejmě ještě přetáhl zelenou barvou, aby se palma na sněhu trochu vyjímala. Horší bylo sehnat opičku, která určitě k palmě s kokosy nerozlučně patří. Sehnat opelichanou opičku, opicu na poslední štaci, ale byla zoufalost. Představoval jsem si opičku s takovejma dlouhejma nohama a rukama, ale nakonec jsme se museli obětovat malou zachovalou Matesovou opičkou, která podle fotek jako by na palmě byla od malička. Ale mnozí mohli opičku již vidět na Zlaté horečce, kde posloužila jako image k flašinetu.

Každopádně mne moc těší, že toto byla jedna z nejvychvalovanějších šifer vůbec. Díky.