O ČERVENÉ KARKULCE

VYPRAVEČ
V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice.
Od mladí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounkou dívenku, s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Jednou, když matička dívenku spatřila,
dala ji lepáka a něžně pravila.

MATKA
Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.
Dones ji guláše. Aspoň půl hrnka.
Ať baba vyskočí, zase jak srnka.

ČERVENÁ KARKULKA
K čemu je matičko červená suknice?
Ta jenom přiláká uchylnýho myslivce.
Jestli mě znásilní tak jako včera,
už potom nebudu nevinná dcera.

MATKA
Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,
než baba za léky utratí důchod !
Připrav se ihned do startovní polohy,
pořádný gulášek ji postaví na nohy.

VYPRAVEČ
Popadla Karkulka aktovku s jídlem
a běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé, červené sukničce,
nepotká na cestě žádného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy ji donesly do známé chaloupky.
Vyndala z aktovky dietní potravu,
pak v loži spatřila podivnou postavu.

ČERVENÁ KARKULKA
Co je to za fóry,
tak brzo po ránu?
Vlk se tu placatí
v babině županu.

VLK
Jen pojď dál děvenko a nestůj u dveří !
Babu jsem posnídal, ty zůstaň k večeři.
Máš hezký tvářičky, jak žádná druhá,
za to ta babice byla dost tuhá.

ČERVENÁ KARKULKA
Tak to sis vybral jakostní potravu,
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou,
sežral si babičku s infekční žloutenkou !!