| Pár slov, postřehů k vandrování po Rumunsku |  |
 |
|
Ahoj človíčku dychtivý po rumunských končinách. V tomto vcelku krátkém popisu nehledej příručku, průvodce a vůbec ne hodnocení této pro mne nádherné země. Moje hodnocení dokážeš odhadnout sám, protože jinak bych se do této země zas a zas nevracel a už vůbec bych nepsal tyto řádky. Na druhou stranu se mohu fackovat za to, že tu takto propaguji Rumunsko, aby se tam na cesty vydalo stále více turistů. Bohužel, tento trend se nedá zastavit a tyto stránky ho nijak neovlivní. Naopak mi je líto, co někteří lidi samozvoucích se světoběžníky dokáží prohlašovat o této zemi.
Takže hned na úvod musím říci, že Rumunsko není země, jak často slýchávám, kde vás jak přejedete hranice, okradou a zamordují. Krade se tu a morduje jako u nás a kdo nedává zlodějům příležitost, jen tak okraden nebude. Vyprávění kamióňáků o Rumunsku jako o divokém východě beru s rezervou. Na druhou stranu, když v návěsu povezu zboží za několik miliónů, tak se vybrání kamiónu budu obávat kdekoliv. Za posledních deset let, které mohu porovnat, se v Rumunsku hodně změnilo. Pro ty co na cestách potřebují evropský komfort, je to změna k lepšímu. Bohužel i se všemi nešvary civilizace, jako je množství odpadků, kvantum fástfůdů s hamburgery válcující místí regionální zvyklosti, atd.. Pro ty co na cestách hledají přírodu a opuštěné hory, je to změna k horšímu a pomalu bude na čase jezdit jinam. Ale ještě to není tak zlý.V porovnání s naší republikou po revoluci na tom Rumunsko bylo o dost hůře, země byla na pokraji hladomoru a těžký průmysl ekonomiku táhl ke dnu. Proto i "životní úroveň" je vůči nám o pár let zpět, ale rychle nás dohánějí. Taktéž sociální rozdíly mezi městy a horskými vesnicemi byly a dlouho ještě budou obrovské a chvíli bude trvat, než se tento rozdíl srovná. Ale už v této době člověk v každé zapadlé vesnici nakoupí všechny potraviny, na které jsme zvyklí z domova, což ještě před pár léty bylo nereálné. |
| Cestování |
|
|
K cestám do Rumunska jsme nejvíce využívali vlakové spojení Praha - Bukurešť, které fungovalo každý den. Po Rumunsku pak místní dopravu - vlaky, busy, povozy, stopa. Pokud jde jen o to se dostat tam a nazpátek, lze využít i CK Kudrna a pak si trajdat po svém. A už fungují i dálkové busové linky EuroLines pendlující na trase Praha – Bukurešť.
Zmíněný rychlík Praha - Bukurešť s názvem Pannonia jezdil spodem přes Arad, Devu, Sighisoaru. Bohužel Pannonka je už historie a v současnosti se musí přestupovat v Budapešti a to ve směru na Arad i na Oradeu. Jelikož slevy ČD jsou záludné a mění se každý rok a i ceny mezinárodních jízdenek se hýbou podle kurzu eura, je dobré si nenechat vnutit první jízdenku a trochu pátrat např. na kalkulátoru mezinárodních jízdenek. Se pak člověk diví, že rozdíly mohou být i v tisících. V současnosti vychází nejlépe (psáno k podzimu 2013) zpáteční jízdenka CityStar. Pokud jedeš daleko do vnitrozemí Rumunska tak se CityStar vyplatí koupit i pro Rumunské území. Pozor jízdenka CityStar má vypsanou trasu, kterou je nutno dodržet. Plus je jen, že zpáteční trasa může být odlišná od trasy tam. Pokud frčíš jen kousek za hranice, tak jednoznačně vychází nejlevněji po Rumunsku jezdit za jejich a na tranzit využít variantu: zpáteční jízdenka CityStar v úseku "Kúty hr. - Loekosháza" + zpáteční jízdenka Mnohostranná dohoda v úseku "Loekosháza - Arad", protože se zde neplatí CityStar na rumunské území a dojede se při tom až do Aradu. Taktéž jízdné po Rumunsku, kdo chce ušetřit bude jezdit levnýma, pomalejšíma personálama s více přestupy (naše osobáci). Vlaky akčeleráty (spěšňáky) a rapidy (naši rychlíci) jsou o poznání dražší a je nutno mít zakoupenou místenku. Místenku určitě kupuj na nádraží, u štíplístka je to s úplatkem. Ceny personálů jsou jako u nás, ale rapidy s jejich místenkami jsou pro nás předražené. Taky je celkem běžný jev, že když už musíš kupovat lístek ve vlaku dá ti štíplístek nižší cenu bez jízdenky a peníze samozřejmě strčí do vlastní kapsy. Jelikož je Rumunsko v EU jízdní řády vlaků dohledáš v IDOSu, minimálně tam jsou spoje státního CFR. Případně hledat přímo na vyhledávači státních drah CFR Calatori: http://www.cfrcalatori.ro. Spousta lokálních tratí a spojů, ale přešla v posledních letech pod soukromé společnosti a ty je nutno hledat samostaně na: http://tren.transira.ro/. Mapa, kde jezdí jaká společnost tam je také. Busové linky Eurolines v současnosti jezdící obden na trase Praha – Bukurešť provozované rumunama nejsou špatné jen je dobré si lístky zarezervovat dostatečně dopředu. Cenově bus na zpáteční jízdenku vychází přibližně stejně jako vlak. Co se týče pohodlí dá se to přežít, ale vlak je vlak. Snad jediná výhoda je, že si člověk rumunsky pokecá už při nastoupení do busu, protože většina cestujících jsou rumuni „pracující“ v Praze. Cestovat místními autobusy po rumunsku je kapku zoufalejší. Tedy spojů jezdí dostatek, ale nějaké ucelené jízdní řády jako u nás zatím neexistují a nezbývá než se doptávat. Zde aspoň jeden odkaz na vyhledávač: http://www.autogari.ro. Každopádně pokud devět lidí řekne, že nic nejede a desátý, že jede máš hodně velkou šanci, že to pojede. V současnosti klasické autobusy nahrazují soukromé mikrobusy, dodávky. V horských oblastech je taktéž často možno se svézt pracovními bednobusy, tzv. duby. Žádné ceníky asi neexistují, proto je lepší se před svezením zeptat na cenu, aby jste pak předešli dohadování o enormně natáhnuté ceně. Ceny plus, minus odpovídají našim cenám za bus. Stopování v Rumunsku je vcelku běžná věc. Zatím se nám vždy dařilo bez problému stopovat ve více lidech i s báglama. Kolikrát ani člověk nemusí stopovat a zastaví sami. Místní obyvatelstvo, které nemá vlastní auto stopem jezdí i do práce. Většinou za stopa nechávají drobný peníz v hodnotě ceny busu. Bohužel tento trend se přenesl i na stopaře s báglem na zádech. Proto je možná lepší než nastoupíte, se zeptat zda řidič za stopa něco bude chtít a případně si počkat na jiné auto. Anebo dělat prostě blbýho a neplatit, případně se hádat. Mne osobně je sympatičtější, raději řidičovi nabídnout pár cigaret, které za tímto účelem většinou sebou bereme. S vlastním autem jsme do Rumunska dosud nikdy nejeli, takže nedokáži soudit. Ale kradení či vykrádání aut bych se bál tak jako u nás. A letět do Rumunska letadlem? Je to lákavé se za hodinku letu juknout na Bukurešťské letiště a na Karpaty shora. Ale už jsem to jednou zjišťoval a ceny za letenky vůči vlaku jsou několikanásobné, takže je to pasé. Snad jednou si o letenku napíši Ježíškovi. |
| Rumunský žold |
|
|
Rumunsko už je v Unii, ale má stále svoji měnu leu ROL(ROmanian Leu). Drobné jsou bani. Po měnové reformě v roce 2005 se škrtaly čtyři nuly a měna se změnila na nový leu RON(ROmanian New Leu).
Rok a půl fungovaly staré a nové bankovky společně a byla to celkem zoufalost si ty cifry při placení hlídat. Ale hlavně jsme po směně peňazí po té peněžní reformě přestali bývat milionáři:-( Peníze nejlépe vyměníš ve směnárně, které už lze nalézt na každém větším nádraží a kde většinou fungují i o víkendech (oblíbená je na nádraží v Aradu). Dříve jsme v hraniční stanici Curtiči měli známého veksláka, který tu snad každý den čekával na Pannonku. Kurz míval dobrej, ale co Pannonku zrušili těžko říci čím se živí teď. Anebo už v každém městečku je nějaký bankomat, kde lze přes Visa kartu vybrat. Je to vždy levnější než pak měnit někde v hospodě, když má člověk rozpito. Každopádně je dobré se před cestou kouknout na oficiální kurz leu/euro, aby pak člověk mohl porovnat kurz ve směnárně či jinými šmelináři. |
| Dlabenec, pitovo, kuřivo |
|
|
|
Co si má člověk táhnout za jídlo, když půjde dva týdny po opuštěných horách tu popisovat nechci. Maximálně, že pokud na trase bude nějaká víska, lze v současnosti bez problémů dokoupit většinu poživatin. U horských vesniček jen upozorním, že magazíny (obchůdky) většinou mají otevřeno až k večeru, kdy se místí vrací z polí a lesů.
Pokud ti nejde jen o hory a nepohrdneš poznáváním měst anebo přímo jedeš na některý z festivalů, určitě narazíš na rychlohubky zvané miçi /čti miči/. Vypadá to jako pro nás známé čevabčiči a podobně to i chutná. Rozdíl od čevabčiči je jen, že ve směsi masa se nepoužívá vajíčko, je zde jiné koření a většinou se jedná o skopové. A podává se to se dvěma párátky a hořčicí! V podstatě jak se u nás na různých akcích prodávaj párky či klobásy, tak tady maj miči. Také určitě neopomeň ochutnat limonádu "Frutifreš". Před deseti rokama to tu byla v podstatě jediná limča, která je už teď skoro vytlačena kokakolou, fantou či jinou zápaďáckou brčolou. Né, že by frutifreš byl něco super nebo dokonce míň chemický. To vůbec ne. Ale prostě za pár let možná už nebude. Doporučuji hruškovej:-) To samé jako u frutifreše je to se zmrzlinou, která se v překladu řekne "ingecáta". Zmrzlina v malém kyblíčku s lopatičkou už skoro také není k vidění, protože je vytlačena všema těma algiďáckejma eurochutěma. Dále musím zmínit kukuřičné křupky "Puffuléty", kterých se člověk sice nenají, ale už se tak nějak tradičně kupují především na zpáteční cestu do vlaku za poslední zbytky peněz. A neměl bych zapomenout na oblíbené solená slunečnicová semínka SEMINŢE DE FLOAREA SOARELUI PRĂJITE ŞI SĂRATE, taky se jich člověk nenají, ale louskat je někde u píva je skoro zlozvyk. |
|
|
Když už jsem u toho píva. Pívo tu maj dobrý. Snad obecně je nej pívo Ursus, ale i další značky jsou dobré. Je pravdou, že místní pivovary, tak jako u nás, jsou skoupené, ale na chuti se to naštěstí neprojevilo. Jen snad proti našim zvyklostem málo kde narazíš na točený pivo, které je v překladu "halba". Sice možností potkat se s točeným pivem je stále více, většinou v hospodě dostanete pouze lahváče. Ale co, hlavně, že teče.
Co se týče tvrdýho? Jak jsem pochopil, co je silnější než víno se nazývá tuica. Do češtiny bych pro to hledal krásný výraz "kořalka". Nevím jestli mají jednoslovný výraz třeba pro slivovicu, osobně jsme se setkal s výrazem "tujka prune", tedy "kořalka švestková". Moje zkušenost je, že když si ji dáte v hospodě či koupíte v nějaké magazínu, tak je to spíš jen líh. Pokud, ale dostanete domácí (casa tuica), je to pošušňáníčko. No, málem bych zapomněl. Obdobně jako limonáda "Frutifreš", která už bývá jen v zadních pozicích regálů za různejma "Fantama", tu v oblasti alkoholu figuruje s různýma příchutěma likérek "Tanita" ve zvláštních plastových placatkách. Sehnat ho je čím dál zoufalejší. Krásně se pije, ale o to větší bolehlav z toho ráno je. Je to dobrota, ale nedělám si iluze o obsahu. Mne nejvíce zachutnala Tanita kávová a višňová. Obdobně je to s kuřivem. Sice se považuji za nekuřáka, ale když jsem v Rumunsku, tak si to místní čvaňho neodpustím. Bohužel, z rumunských cigár značky "Carpati" se staly podpultovky a na pultech vegetí jen samý lepší zápaďácké značky. Ale když se člověk zeptá, tak je občas maj. Určitě ber ty bez filtru, jsou drsnější. Pro kuřáky je to dobrej dárek, kterej je až škoda vykouřit. |
| ...závěrem snad jen popřát... |
| DRUM BUN |
| Tuto větu tam určitě mnohokrát uslyšíš. A jsou to dobrá slova. Šťastnou cestu. |
Literatura, mapy rumunska, z kterých jsem doposud čerpal |
| photos&webdesign by Peprník© |