Co půldruhý rok dal...


Tak jsem oslavila své první narozeniny. V té době jsem vážila 8,55kg a vyrostla jsem už na 72cm.

O krok dál...

Jakmile slezl sníh, nastal čas procházek a výletů. Za tímto účelem mi byla pořízena krosnička, ve které mě rodiče nosí na zádech. Já mám tam skvělý rozhled, akorát, když mě chůze uhoupá k spánku, nevím, kam složit hlavu, tak většinou skončím "zlomená" v prapodivném úhlu. Ale spím i tak.

Konečně mám svoje první botičky! Jsou tmavomodré se dvěma bílými pruhy.

Zatím chodím jen kolem pevných opor jako je zeď, zabržděný kočárek, něčí stojící nohy, doma pak nábytek.

Taky mi maminka pořídila nové bačkůrky, protože z těch prvních už jsem nějak vyrostla. Tentokrát mám červené s přezkou. Taky pěkná hračka.

Koncem května odjíždí tatínek na velkej vandr a sází se, že po návratu mu už přiběhnu naproti. Maminka nevěří a tak se musím snažit, abych jí překvapila.

Jsme u babičky v Ústí, právě mi bylo 14 měsíců. A hle, podařilo se mi pár samostatných kroků po obýváku! Že by...?

V půli června nastala vedra. Už ťapu čím dál víc. Nejdřív do strany (babička z Vrchovin říká, že chodím jako krab), ale pomalu mi to jde i dopředu! Je čas pořídit sandálky. V Náchodě mají krásné, holčičí- růžové s bílou kytičkou. A už jsou moje.

Minul 15. měsíc a já chodím! Postupně prozkoumávám i jiné terény než jen rovný asfalt, sem tak škobtrnu přes kamínek či větvičku.

Na začátku července se mi konečně povedlo zvednout se ze sedu do stoje. Však už jsem to taky dlouho trénovala.

Nedlouho poté jsem překvapila maminku sedící na válendě, když jsem se vyšplhala za ní! Dolů mi to ale ještě nejde.

Koncem 15. měsíce se mi podařil husarský kousek. Vyšla jsem 6 schodů, ručkujíc přitom po zdi, ale sama! Samotnou mě to tak překvapilo, že jsem poté už do schodů lézt odmítla.

A za ruku s váma chodit nebudu, proč taky, když umím chodit sama?

18.měsíc : Z válendy dolů už dávno suverénně slezu a chodit do schodů za ručičku jsem se naučila koncem srpna na dovolené v Krkonoších. Venku už běhám jako zajíc, do kopce i z kopce, po trávě, po jehličí, po kamení... Když se mi chce, ujdu i půl kilometru a víc.


Mňam, mňam...

Začínám být mlsná. Maminka už mě neošálí nějakou jenom zeleninou a podobně.

Chci papat to, co dospěláci, držet lžičku už umím, trefit se s ní do pusy jsem se naučila ve 14.měsících, tak mě, mami, už krmit nemusíš, já sama. Že mi půlka spadne pod stůl? Neva, na talíři je toho pořád dost. Jogurty, Lipánky, Mlsánky, Jurášky a co já vím, jak se všechny ty výrobky jmenují už zvládnu hravě, akorát polívku si nechám ještě dát od maminky nebo babičky nebo kdo mě zrovna krmí. Mým nejoblíbenějším obědem je zatím asi ryba s bramborem, po tom se vždycky jen zapráší.

Konečně mi dorostly obě horní jedničky a tak můžu vesele kousat. I jablíčko si už dám a okurku taky.

Jak chodíme často do lesa, objevila jsem tam znamenitou pochoutku. Jednou takhle uprostřed léta maminka s tatínkem něco trhali u země a pak mi dali ochutnat takové malé modré kuličky, rpý se jim říká borůvky. Mně teda moc chutnaly a příště jsem si je už trhala sama.

A taky jsem měla jahody a hrášek ze zahrady u babičky ve Vrchovinách.

To je dobrot na světě a to jsem zdaleka ještě neochutnala všechno, maminka je totiž, co se týče mého jídelníčku, občas dost přísná.

18.měsíc

Tak ryby už mi přestaly chutnat. Teď mám nejradši maso s rýží. Dorostly mi další zuby, jedna dvojka dole, jedna nahoře, mám už skoro čtyři stoličky! Dostala jsem nový nerezový příbor.


Kštice naší vlasatice

Krátce po mých prvních narozeninách mi maminka za asistence vrchovinské babičky ostříhala ofinu. Vlásky uz mi padaly moc do očí.

V červnu pak, protože bylo moc horko, mi ještě maminka udělala celkový sestřih ala kastról.

Od narození mi vlasy už hodně zesvětlaly, teď mám barvu jako maminka, ale jestli ze mě bude nakonec blondýnka, to se ještě uvidí. V 16. měsících mi maminka koupila moje první sponky, aby mi to slušelo, když už jsem "velká slečna".



Dál za vozem, cestou necestou...

duben

30.4. návštěva zámku v Ratibořicích

červen

poprvé v MC v Ústí na Severní Terase

poprvé na pískovišti

Babiččino údolí - Viktorčin splav


Trampská Porta v Ústí - můj 3. festival (první byl ve Valu a druhý Jizerská Nota 2005, ale to jsem byla ještě malé miminko, tak si z toho moc nevybavuju)

červenec

Oldřichov v Hájích - Ferdinandov - Hejnice po Viničné cestě

Ještěd - nahoru pěšky kolem chaty Na Pláních, dolů lanovkou

Semily - Spálov - Navarov

Harrachov - Jizera dole pod železničním mostem - Kořenov


srpen

27.8. jsme odcestovaly Já, maminka a babička za tatínkovy asistence na týden do Krkonoš do Dolní Malé Úpy do pensionu Permoník.

Vzhledem k deštivému počasí jsme toho tam moc nenacestovaly, ale aspoň jsme navštívily Pec pod Sněžkou, Janské lázně, Portášovy boudy

Cestovaly jsme přes Svobodu nad Úpou, Trutnov, kde jsme se též zastavily.

září

9.9. výlet na Kopaninu se Simonkem Netušilem a malým Brožátkem v bříšku

15.-17.9. můj první "vandr" - byli jsme na Trapsavci, na tábořišti ČTU blízko obce Církvice na jih od Kolína

poprvé jsem spala venku ve stanu!




Nová slova, nové dovednosti

Mou nejvytíženější hračkou v době kolem 14. měsíců se stala vkládanka s různými tvary. Nejdřív mi šly jen ty kulaté, ale pak jsem zvládla i lichoběžník a hvězdičku i křížek. A už mě to nebaví, co tady máme dál? Dřevěné kostky, stavím věže a odkoukávám od maminky různé složitější domy a hrady atp. Jakmile dostanu do ruky tužku, "píšu" všude a po všem a co teprve propiska,jak ta krásně cvaká. Akorát je otrava, že mi z ní vždycky maminka vyndá náplň a ono to už pak necvaká.

V 15 měsících maminka usoudila, že už jsem dost "velká" na to, abych pila mléko z lahve s dudlíkem a tak už piju všechno jen ze speciálních hrníčku se "sosátkem".

Taky mi maminka chtěla upřít i dudlík, párkrát jsem bez něj dokonce i usnula, ale nakonec jsem si ho srdceryvným řvaním opět vynutila aspoň na to spaní.

Ačkoliv jsem občas dost "upovídaná", nikdo mi nerozumí a tak si musím vystačit se svým : ťap ťap, mňam mňam, hop, haf haf..

Jsem teď taková malá opička, všechno, co odkoukám, musím taky zkusit.

Ale zoubky ať mi nikdo nečistí, to já sama. Už mám svůj kartáček, akorát tu pastu mi ne a ne dát.

Co se týče nočníku, parkrát jsem se do něj i vyčurala, aby se neřeklo, ale jinak dávám stále přednost plínkám. Však já na to časem přijdu sama.